Mezi mé největší koníčky, kterým jsem se začal věnovat jako malý kluk, patří jedno z asijských bojových umění, a to KARATE - DO.
Tomuto sportu jsem se začal věnovat asi tak v 10 letech za přispění
mého otce. Dnes jsem držitelem 3. kyu, pro laiky vysvětlím, jedná se o stupeň technické zdatnosti, a je hnědé barvy.
V karate je 9. základních technických stupňů, jež jsou rozděleny dle barev od bílé počínaje končeje hnědou, jsou uspořádány v opačném
sledu, to znamená od 9. po 1. kyu.
Vysvětlovat celou strukturu tohoto druhu sportu by bylo na dlouhé lokte, ale já se Vám ve stručnosti pokusím nastínit o co vlastně jde:
"Název KARATE-DO je v podstatě složen ze tří různých
slov: KARA (prázná) - TE (ruka) - DÓ (cesta) , když
tato slova spojíme, dostaneme KARATE-DÓ = cesta prázdné ruky, metoda boje beze zbraně, využívající především úderů a krytů.
Karate k nám přišlo z japonské provincie
Okinawa, kam se však dostalo z čínských provincií. V samotném Japonsku, kde karate dostalo svůj "sportovní kabát", je tento sport považován za jeden z nejtvrdších a nejnáročnějších.
V současné době jsou u nás nejrozšířenější dva směry karate:
SHOTOKAN = sportovní karate a FUDOKAN = tradiční karate.
Rozdíl mezi nimi Vám popíši na následujících řádcích:
"Zavedení sportovních soutěží do karate se z tohoto umění vytratil hlavní princip vlastní všem bojovým umění, a to princip koncové a jediné techniky. Změna je patrná odklonem od filosofie bojového umění na jakousi hru, kde se používají kryty a údery. Na rozdílném přístupu k provedení Kata a kumite je tento odchod od tradičních principů nejlépe vidět. Ve sportovním karate se hodnotí pouze rychlost provedení techniky a ne její účinnost. Proto se soutěže v tomto druhu sportu vyvinuly v mnohabodovou hru.
Filosofie tradičního karate má základ v bojovém umění a jako taková kje založena na koncepsi konečného úderu. Ten je definován jako technika postačující k zničení útočícího protivníka. Soutěže vycházejí z principu sebeobrany, kde není známa
velikost možného protivníka, proto nejsou definovány žádné váhové kategorie, jako je tomu u sportovního karate. Dalším podstatným rozdílem mezi sportovním a tradičním karate je filosofie přístupu k soutěžím. Zatímco ve sportovním karate je jediným cílem
vítězství v soutěži, tradiční karate přistupuje k soutěži jako k testu aplikací principů technik a jejich čsování ve stresových podmínkách.
Je samozřejmé, že karate lze použít k řešení určitých krizových situací v rámci zákonů o sebeobraně. Ovšem
karatista by se měl snažit tyto situace řešit ne použitím technik, ale střetům předcházet. Hlavní myslitel karate Gichin Funakoshi vždy prosazoval myšlenku, že v karate není prvního pohybu. To znamená, že karatistaby nikdy neměl být
útočníkem. Proto se každý, kdo jej cvičí, měl snažit sám upravit své charakterové vklastnosti tak, aby se vždy choval podle tohoto pravidla."
Tak to by asi tak zhruba stačilo, ale kdo chce více informací tak ať se podívá přes níže uvedený odkaz
na stránky našeho oddílu. Sportu zdar:-)